rocky2KONEČNĚ!! Jeli jsme si pro pejska…:-) Vybrali jsme si Border kolii a dali jsme mu jméno Rocky (Balbou)…:-) Je to náš první pejsek a stejně jako spousta lidí jsme se pro něj snažili dělat jen to nejlepší, ale čas plynul a v domnění, že děláme vše správně, nám náš Rockyšek začal přerůstat přes hlavu…

V domě nás je 5 a každý z nás se snažil vychovávat po svém, jak nejlépe mohl… Začal dospívat a taky si nás všechny omotávat kolem prstu…

Jít ven s Rockyškem bylo čím dál tím těžší, protože jsme došli vždycky totálně zničení. Nejen že on nás doslova vláčel na vodítku, při pokusech, když jsme ho z něj pustili, nás honil po lese (nebo respektive mi jeho, pískali jsme, křičeli… no mnozí z vás si to jistě dokáží živě představit) a když se konečně rozhodl vrátit, tak jsme mu samozřejmě nadali… takže čím dál víc jsme se mu oddalovali…Doma neustále vykňučoval, štěkal a snažil se upoutat naši pozornost… Prostě hrůza…:-)

Jednoho dne jsem potkala naši dobrou známou a ta mi řekla o Psí škole v Herolticích u Tišnova – areál Brněnka. Protože sama má pejska jezevčíka a hrozně ráda tam jezdila, tak jsem se rozhodla, že se na to podívám…Vybrala jsem si antilovící a protiútěkový výcvikový víkend. Rockymu v té době byl rok a půl…:-)

Náš první den v Herolticích

Obložená taškami jsem spíše dovlála s Rockym připnutým na vodítku do areálu a jen nevěřícně koukala, jak si všichni pejsci v klidu pobíhají puštění z vodítka a hezky si hrají. Najednou ke mně přistoupil pán v kšiltovce (všichni jistě ví, o kom mluvím..:-) )a povídá: ,,ÁÁÁ další lyžař ,“ usmál se na mě, zeptal se, s čím jsme přijeli, a říkal, že je problém úplně jinde a že ho pořešíme... a odešel…J Najednou za mnou přišli holky, které tam už jezdily opakovaně a povídají mi, ať Rockyho pustím taky…nakonec jsem to vyzkoušela, samozřejmě jsem mu dala košík…. Šla jsem se ubytovat, seznámit a večer byla přednáška, kam jsem si jako většina lidí vzala sebou i Rockyška…Všichni pejsci spokojeně leželi a v klidu odpočívali, ale můj Rockyšek neustále kňučel, já jsem byla totálně červená, až jsem ho odvedla nahoru do pokoje… Samozřejmě, Rocky nelenil a v okamžiku, kdy jsem odešla dolů, jeho kňučení vystřídalo úporné štěkání, které jsme všichni slyšeli až dolů na přednášku…:-) Takže můj první den byl dost náročný. To jsem ještě netušila, že může být i hůř….

Náš druhý den v Herolticích

Ráno jsme se šli před snídani projít s holkama kolem řeky. Rockyho jsem se odvážila pustit z vodítka a jak jinak, než že se po chvíli rozhodl mi utéct a vyškrabal se na tu nejstrmější stráň, co tam byla. Po chvíli volání jsem se rozhodla, že za ním vylezu a budu se snažit ho chytit…:) Takže jsem začala šplhat do kopce a holky byly moc hodné, že šplhali za mnou. Nakonec jsme vyšplhali úplně nahoru, totálně zničení a najednou se Rocky objevil a vrtěl se, jako by se nic nestalo. Hned jsem ho připnula na vodítko a umíte si představit cestu dolů ze srázu, se psem, co vás vláčí za vodítkem. To už vás chytají akorát záchvaty smíchu…chichi.. :-) J. Takže ještě před snídaní následovala sprcha a jak to bývá, ranní akce se provalila a stali jsme se všem příkladem, že takhle teda ne…:-) Po vynikající snídani následoval výcvik…

Stáli jsme s Rockym v kolečku na vodítku se všemi pejsky dohromady a Pavel nás seznamoval s programem, ale já jsem teda nic neslyšela a nejen já, protože můj Rocky začal strašně vyštěkávat, pořád dokola. Po konzultaci s Pavlem jsem se snažila dělat vše, co mi doporučil, ale Rocky neustával. Vyzkoušeli jsme vše, co bylo možné…

Bylo to hodně náročné a teprve teď jsem zjišťovala, co všechno má Rocky za problémy… Následoval parčíček, Rocky tahal, začal mi vyjíždět po psech, kňučet a hrozně mě vydírat. Bylo mi vysvětleno, že neštěká na psy, ale na mě… Následovala pauza, takže jsem Rockyho pustila na volno a jak nebyl nikdy socializovaný mezi psy, myslel si, že je neporazitelný a šel z konfliktu do konfliktu. Začal si budovat autoritu a dlouho se nedokázal podřídit… Samozřejmě měl náhubek…

Tato situace opravdu byla dost nepříjemná a trvala do konce pobytu, ale všichni cvičitelé tyto situace zvládli úplně suprově a díky jejich podpoře a podpoře spousty prima lidiček co tam byli, jsem byla schopna tuto situaci ustát i já…J

Takže velké díky všem!! :-) Nikdy nic není hned ani zadarmo a tento první víkend mi úplně otevřel oči a obrátil mi život v něco krásnýho… I přesto, jak celý víkend byl velký nápor na psychiku i fyzičku, jak pro mě, tak pro Rockyho, jsem strašně šťastná, že jsem tam mohla být a že i přes tyto situace jsem se seznámila s prima partou lidí, co vás podrží a ještě si s nimi užijete spoustu zábavy….

Jakmile jsem dojela domů, okamžitě jsem si sedla na internet a přihlásila se na další víkendy v Herolticích. Do té doby jsem se snažila praktikovat vše na mého pejska, co jsem se tam dozvěděla. Takže samé chválení - šikulkaaaaaaaaaaaaaaaaaaa a dobrůtka všichni známe J, ale fakt to funguje…

I když se na mě rodiče zprvu dívali jako na blázna a mohli se dorvat smíchy, jak jsem jim vše povídala a učila je chválit Rockyho. Nakonec se mi je povedlo nakazit tak, že už se chválí: ,,šikulkáááááááááááá“ i v práci :-) No co dodat. Po prvním víkendu nejenže jsem poznala, jak pracovat s pejskem a jak může být krásný vztah mezi psem a pánem, ale taky jsem začala vidět jinak svět v mém osobním životě. Řekla bych tak nějak veseleji a krásně…:-) Od té doby jsme se doma snažili dodržovat určitá pravidla a na dalším pobytu v Herolticích nastalo velké zlepšení v Rockyho chování. Bohužel jeho štěkání a vyjíždění po psech stále trvalo, i když v menší míře…

Zlomový okamžik přišel na třetím víkendovém pobytu, kdy si opět Rockyho vzal do parády Pavel Bradáč, který dvě noci nemohl spát a přemýšlel, jakým způsobem zlomit Rockyho chování… Pavlovi se to povedlo tak, že Rocky zalapal po dechu a přestal vyjíždět po všech psech i vyštěkávat… Koukala jsem na to s otevřenou pusou a byl to ten nejkrásnější pocit…

Tímto příběhem chci ze srdce poděkovat všem lidem, kteří se účastnili našich krásných, i když mnohdy celkem náročných, zážitků. Ať už jsme se potkávali na cvičišti (bojišti J ) nebo při jiných příjemných příležitostech – výborném jídle a pití. Do Heroltic se vždycky ráda vrátím, protože je to jedno z nejlepších míst na světě a všechny zážitky, které tam člověk získá, se nedají přepočítávat na peníze…

Díky za vše !!!:-)

S pozdravem Martina Mayerová a Rocky (Balbou :-)

Termíny akcí